Rychlý kontakt Odběr novinek Napište nám

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

O obci > Kaplička sv. Markéty

Kaplička sv. Markéty

Cejlecká kaplička je zasvěcena sv. Markétě. O cejlecké kapličce se z hlediska historie moc neví, a tak následující text obsahuje jen to, co bylo možné dohledat. Dovolte zachovat doslovný text, jenž je poznat díky proloženému písmu a který tedy obsahuje i gramatické chyby, aby byl tento článek autentičtější.

Počátky náboženství v Cejli a první záznamy o kapli

            Bohužel se nepodařilo zjistit, kdy přesně byla kaplička postavena, ani za jakým účelem. Ale po příjemném rozhovoru s panem farářem O. Romanem Strossou, který se stará o farnost v Batelově a Dolní Cerekvi, jsme došli ke společnému závěru. Kapličky se stavěly jen za těmito účely. Zaprvé je možné, že na místě dnešní kapličky stála dříve pouze jen zvonička, tedy na dřevěném podstavci zavěšený zvon, který sloužil jako dnešní hodiny. Čímž lidé věděli přesný čas, anebo když se stala nějaká pohroma jako požár. A následně na jejím místě si lidé postavili kapličku. Další možnost se naskytuje, že si lidé postavili rovnou kapličku, která jim sloužila jako hodiny a hlásila neštěstí. Navíc v 18. a 19. století bylo trendem stavět kapličky, dělo se tak i v jiných okolních vesnicích. Je také možné, že lidé postavili kapličku, která byla zasvěcena svatému, který je měl chránit před cholerou.

            První záznamy o zbožnosti cejleckých občanů jsou k nalezení ve farní knize „Liber Memorabilium ab anno 1709“, kterou mají k nahlédnutí na farnosti v Batelově. První záznam o cejleckých (psáno latinsky: „Gzegleizky“) občanech je zde uveden ze 3. prosince 1794, kdy byl do knihy vepsán inventární jmenný seznam občanů (seznam obsahuje pouze mužská jména), kteří byli zbožní a kteří i málo přispěli farnosti v Dolní Cerekvi. Na co přispívali, nebylo jasné. V seznamu se objevují tato jména: Nepraš, Kadiweg, Ja´ukl, Zeman, Krgtoman, Straka, Swab, Neworal, Breglik, Lorentiz a Mocz. Obyvatelé Cejle (psáno latinsky „Czegle“) často přispívali farnosti v Dolní Cerekvi, pod kterou spadali. Další záznam o peněžitých příspěvcích se nachází ze 13. listopadu 1807, kdy se vybralo mezi cejleckými občany celkem 90 tolarů a další příspěvky se vybíraly v roce 1821. „Dne 24.ledna 1893 byla provedena kolaudace všech těch stavebních oponas a zjištěno, že vše provedení žádné. Z kteréž příčiny také výlohy za provedení těchto oprav přiřknuty panu staviteli Josefu Šlechtovi v Pelhřímově a vyměření jich oznámeno slavným c.k. okresním hejtmanstvím v Pelhřímově přípisem ze dne 25.března 1893 č. 4272. Cejl na kostel: 98zl 13-; na farní budovy 205zl 90-; na více práce 39zl 02-; celkem: 336 zl 05Kr.“. O rok později 1894 ohlásil farář František Fiala z Dolní Cerekve další sbírku po každém domě. V Cejli s panem farářem obcházel domy pan starosta Josef Nevoral. Celkem se vybralo 106Zl 15h. Z knihy „Liber Memorabilium ab anno 1709“ jsme se tedy dozvěděli, že cejlečtí občané byli zbožní a často přispívali cerekvické farnosti, ovšem o naší kapličce se v knize vůbec nepsalo, přestože ji farnost v Dolní Cerekvi měla na starosti. Zdejší občané pomáhali cerekvické farnosti penězi či prací, ale také díky mapě, která je vložena na začátek knihy „Liber Memorabilium ab anno 1709“, kde je patrný puntík s názvem Zeijl (Cejle), tedy místo, kde se nacstará mapa.jpghází kaplička. Na mapě se však nenachází žádné datum, které by nám upřesnilo, alespoň trochu, dobu, kdy naše cejlecká kaplička už stála.

            Za pomoci ochotných zaměstnanců Státního okresního archivu Jihlava se konečně podařilo přece jen něco málo zjistit. Na pozemkové mapě, jež vznikla v roce 1829, s názvem „Zeill in Böhmen“ (Cejle v Čechách), je již zakreslen malinkatý růžový čtvereček, který stojí na místě, kde máme naši kapličku. Tento čtvereček nemá žádné označení křížku, které bylo běžné pro kaple a kostely, jenže naše kaplička nebyla ještě v té době vysvěcena. Ale můžeme alespoň s jistotou říci, že už v roce 1829 stála. (na mapě v červeném kroužku)

mapa.jpg

            Až zákon nařídil psát ve městech a obcích jejich kroniky a to samé platilo o školách. Tento zákon byl zaveden na začátku 20. století, ale cejlečtí učitelé s touto povinností začali na konci 19. století. První, byť jen malá, zmínka o cejlecké kapličce se nachází v první Kronice školy Cejle, jež počala být psána v letech 1881: „Dne 19. září 1897 posvěcena slavnostním způsobem nová školní budov. (obecní škola) Církevní obřady vykonal veledůstojny p. vikář z Horní Cerekve Jan Sova za afsistence obou pánů důchovních z Dolní Cerekve. Průběh slavnosti byl pak tento: Vlakem přijedšího p. vikáře očekávali školní dítky a obecenstvo Cejlské u „kapličky“, k nimž připojilo se procefsí, které přivedli důstoj pani z Dolní Cerekve.“ Děti z cejlecké školy chodily skládat zkoušku z náboženství do Chrámu Páně v Dolní Cerekvi. Důvod nebyl uveden, ale lze předpokládat, že cejlecká kaplička byla malá nebo že nebyla vysvěcena.

Oprava cejlecké kapličky

            Dalším cenným zdrojem pátrání po historii cejlecké kapličky se ukázaly býti Protokoly z obecního úřadu v Cejli, tedy zápisy ze schůzí zastupitelstva. První záznam o kapličce je zde z 22. října 1905, kdy zastupitelstvo jednalo o opravě kapličky, ale vzhledem k nízkému rozpočtu, tuto opravu posunulo o rok: „Při delší poradě konečně usneseno bylo, aby úprava vykonána byla až po příštím rozpočtu.“.

  1. května 1906 se opět jednalo o kapličce: „Jednání o stavbě a správě kapličky navržen by se na to pozval odborník, který by jí vyspravil a pak se přikreje plechem anebo papírem. Též dříví darované od knížete pána na kapličku má se dáti otesat.“. Za zasedání obecní rady dne 30. září 1906 se jednalo o nutné opravě kapličky: „Oprava kapličky se usneslo by se dala co nejdříve spravyt a sice by se to dalo některým tesařům deně a neb celkem dle vyjednání a potřebný material si dá obec sama.“. 23. listopadu 1906 jednalo zastupitelstvo o pokrytí kapličky: „Usneseno – dáti na střechu kapličky kritina z červeného papíru, pod papír se dají půlcoulové prkýnka 13 metrů šířky, 5 metrů roulovejch prken, 5 baliků řebíků na přibíjení papírů z patentníma hlavama, 3 tisíce řebíků pološindeláků dvoucoulových, jeden tisíc větších šindeláků a 500 podložníků, což se béře na vědomí a schvaluje se.“.

O rok později, tedy roku 1907 se opravovala kaplička znovu. 20. května se zastupitelstvo usneslo, že „práci zednickou při správě kapličky stává se Janu Ruksovy zedníku z Dolní Cerekve v ceně 10 kor.“. Ještě téhož roku 7. července se jednalo o nátěru kapličky: „Kaplička se nechá natřít co nejdříve červeným nátěrem.“.

Dne 18. září 1911 bylo „Schválení účtů Jánu Suchýmu od natření střechy a veškeré správy na Kapličce: Janu Suchýmu od natření střechy na kaply a veškerá správa se jednohlasně schvaluje šest Kor. 60h.“. Dále pak: „Protokol sepsaný na obecním úřadě v Cejli dne 22. listopadu 1911 – III. schválení nátěru: Účet pana Jaromíra Froňka za nátěr na střechu na kaply v obnosu 16Kor 72h. se jednohlasně schvaluje.“.

  1. května 1912: „K volným návrhům předkládá pan starosta účet za okenka ke kapli a výkaz výplaty při zalesňování, za okénka 11 Korun a výplatý při zalesňování 78 Korun 15 haléřů což se jednohlasně schvaluje. Josef Suchý, starosta.“.

„Protokol sepsaný na obecním úřadě v Cejli dne 26. září 1915: 3) Ve volných návrhách usneseno by se opravyla střecha na kapličce.“

  1. března 1916 se na zasedání obecní rady jednalo o tom, jaká krytina se dá na kapličku a kde se objedná: „Skrze krytinu na kapličku usnešena by dvá členové František Suchý a František Jilich došly do Jihlavy ku projednání te věci a dá se krytina eternic.“. Protokol ze zasedání obecní rady ze dne 1. června 1916: „1) Schválení účtů týkající se krytby na kapličku v Cejli – Po předložení všech účtů a výloh s postavením a pokrytím kapličky činí obnos 413 kor 80 hal t.j. čtyři sta třináct kor 80 hal, schvaluje se.“.

Na zasedání zastupitelstva obce ze dne 6. září 1934 o 7 ½ hod večer na obecním úřadě: „Václav Švíkovský navrhuje aby daly se zasklít rozbyté tabulky v oknech u kapličky a kaplička dala se obílit. Povoluje se.“.

I když byla první Cejlecká kronika psána od 1. července 1930, neobsahuje, až na jednu jedinou větu, žádné záznamy o naší kapličce. Tím jediným záznamem je věta z roku „1942 – 16. března byl z kaple sňat zvonek na válečné účely.“. Více se o ní nemluví. Nevíme tedy, kdy byl zvon vrácen? Zda byl zvon opravdu použit na válečné účely? Pokud ano, je zvon nyní v kapličce ten původní anebo je to jiný odkoupený zvon?

V roce 1948 kdy k moci nastoupil komunistický režim a kdy bylo náboženství přinejmenším nepodporováno, se o cejlecké kapli ve veřejně přístupné a kontrolované kronice nic nepíše. Nebýt pamětníků ani bychom nevěděli, že se kaplička opravovala. Je to už nějaký čas, a tak přesně nevíme, kdy to bylo. Časové rozmezí oprav na naší kapličce se podařilo zúžit na přelom 70. a 80. let 20. století. Od pana Antonína Sekničky st. víme, že se kaplička opravovala spolu se základní školou. oprava.jpgOprava kapličky byla brána jako tzv. akce „Zet“, jež mělo v područí JZD. Na opravě pracovali pan Seknička, p. Reiterman, p. Kohout, p. Smola, p. Jíla, p. Janíček, p. Urban, p. Roubal, p. Jilich, p. Švíka. Opravovala se celá kaplička: omítky, krov, podlaha, strop, atd. Pan Seknička vzpomíná: „Obec chtěla opravit kapličku a její opravu měla vést, ovšem věci na opravu se braly z družstva, protože ty obec neměla. Veškerý materiál na opravu se bral z JZD. Stejně tak platy jsme dostávali od JZD. Pamatuji si, že já dostával 10 korun na hodinu.“ Někteří místní občané z opravy kapličky nebyli zrovna nadšení, v obci byla řada komunisticky smýšlejících občanů, kterým se nelíbilo, že by se peníze z JZD měly jen tak dávat do nábožensky míněné kaple. Oprava kapličky byla postupná, trvala asi čtvrt roku, opravovala se vždy, jen když zbylo trochu času.

            V roce 2012 proběhla v Cejli sbírka mezi občany na opravu a následné vysvěcení kapličky. „2013 – Na opravě místní kapličky se podíleli p. Klvaňa, p. Makovec, p. Kocián, p. Novák. Zvláštní finanční dary poskytli p. Batrla, p. Seknička, p. Novák. Z veřejné sbírky bylo zaplaceno vymalování, část omítnutí a zařízení vnitřku.“ Celkové náklady na opravu kapličky činily 185 089 Kč, z toho částka 30 038 Kč byla vybrána díky veřejné sbírce. Celkově proběhly na kapličce tyto opravy: výměna oken, výměna dveří, oprava podlahy, vydláždilo se okolí kapličky a bylo provedeno vnitřní i venkovní omítnutí.

 dvojkaplička.jpg

 

Zvon cejlecké kapličky

           zvon2.jpg Jediná zmínka o cejleckém zvonu v odborné krajské literatuře se nachází ve „Vlastivědném sborníku pelhřimovska“, kde se člověk dozví opravdu jen tři věci: „zvon Cejle – 1763, I.G.K.“, což přiznejme si, není moc. Na cejleckém zvonu je rok jeho vytvoření 1763 a jeho autor I.G.K. = Johann Georg Kühner. J. G. Kühner byl velice známý německý zvonař, který pracoval často v Praze a ve své době byl nejznámější zvonař, který odlil mnoho zvonů. Na zvonu jsou reliéfy vyobrazení svatých. První (na obrázku) zobrazuje Pannu Marii Svatohorskou držící Jezulátko. Druhé vyobrazení je zřejmě Ježíš Kristus po pravé straně a vlevo Jan Křtitel.

            Bývalo zvykem, že na zvonu kapličky byli vyobrazeni svatí, kterým byla následně kaplička zasvěcena. Ovšem, jak víme z naší Cejlecké kroniky, dne 16. března 1942 „byl z kaple sňat zvonek na válečné účely“. Dále se kronika nikterak nezmiňuje, zda byl tentýž zvon.jpgzvon vrácen do kapličky. Nevíme ani, zda zvon, který naši kapličku zdobí dnes, je ten, který v ní byl i před rokem 1942.

 

Zvoník cejlecké kapličky

            Cejlecká kaplička měla i svého zvoníka. První zmínka o něm pochází z 26. ledna 1908: „Zvoník žádá pro rok 1907 od zvonění 16 kor. – Zvoníkovi se povoluje.“. Ovšem detaily nevíme žádné.

Konečně v zápisu z „obecního zastupitelstva konaného dne 21. srpna 1932 o 8 hod. ranní na obecním úřadě. Důvod: zadání zvonění. Článek V.: Ku zvonění přihlásili se: Kateřina Podhorská č.19 která požadovala plat roční 150Kč a Marie Pádivá která se uvolila že bude zvonit za 120Kč ročně. Zadáno tedy zvonění Marii Pádivé.“.

Další zmínka pochází ze dne 27. prosince 1936: „zvoníkovi za r. 1936 – 122Kč“. Dále pak: „Protokol o schůzi obecní rady, která se konala 28. prosince 1937 v 6 ½ hod večer na obecním úřadě v Cejli. – zvoníkovi odměna za rok 1937 122Kč.“; „Zápis o schůzi obecní rady konané dne 18. pros. 1938 o 1 hod. odp. v místnosti obecního úřadu v Cejli. – zvoníkovi odměna za rok 1938 Kč 122.“; „Zápis sepsaný dne 21. prosince 1939 o 6½ hod večer o schůzi obecní rady na obecním úřadě v Cejli. – zvoníkovi odměna na r. 1939 Kč 122.“.

V zápisech obecní rady se však stále neuvádí žádné jméno: „Zápis sepsaný dne 26. prosince 1941 v schůzi obecní rady v Cejli v 13 hod. v místnosti obecního úřadu – zvoníkovi doplatek za zvonění v roce 1941 obnos 50K.“. Až teprve ze zápisů obecní rady ze dne 5. dubna 1942 v 14 hod.: „Pádivý Josef zvoník odměnu za zvonění za I. čtvrtletí 100K.“. „Zápis v chůzi obecní rady v Cejli konané dne 19. července 1942 v 14 hod. v místnosti obecního úřadu – Pádivý Josef, Cejle 52, zvoník za 1 čtvrtletí K100.“. „Zápis sepsaný při schůzi obecní rady konané dne 27/12.1942 ve 14 hod v místnosti obecního úřadu – Pádivý Josef zvoník odměna za zvonění doplatek 95K.“. A poslední záznam: „Zápis v neděli dne 10. září 1944 v 14.hod. – Pádivý Josef obecní chudý podpora na rok 1944 na den K.1. Celkem obnos: 365K.“. Nyní jsme se dozvěděli, že zvoníkem byl Josef Pádivý, který byl zároveň obecním chudým, a obec jej podporovala i tím, že zvonil. Ovšem, pokud byl odňat zvon v roce 1942, přišel o práci, a tak mu musela obec vyplácet podporu.

Josef Pádivý přišel do obce Cejle v roce 1921, dozvídáme se o tom ze zasedání obecní rady, která probíhala dne 6. listopadu 1921: „1) Zaopatření bytu pro zdejšího příslušníka Josefa Pádivýho se svou rodinou, který bude přistěhován do zdejší obce dnem 7.11. t. r.: Byt pro rodinu Pádivou která bude přistěhována do obce jelikož se obecní byt v obci žádný nenalézá pročež jednohlasně usneseno by byla rodina ta ubytována v čp 56 kdež se nalézá jedna obytná místnost kterou má uzavřenou pan Josef Peksa již více jak 6 měsíců a zdržuje se pobytem v Jihlavě a v místnosti té se nalézá pouze uzavřen jenom jeden kufr k odevření bytu a ubytování rodiny se pověřuje starosta Obce.“.

            Díky pamětníkům víme, že v cejlecké kapličce zvonil pan Veselý (u Kuchyňků) a dodnes zvoní p. Bilka. P. Bilka zvoní v Cejli možná více jak 15 let. Dnes již máme automatické zvonění, které však nepředpovídá úmrtí, a tak je naším zvoníkem p. Bilka.

 

Novodobá historie cejlecké kapličky

            Teprve až v roce 1998 zakoupila obec Cejle pozemek pod kapličkou, čímž se stala jejím majetkem.

            Dne 20. května 2002 byla kaplička vykradena neznámým pachatelem. I když byla krádež vyšetřována policií, pachatele se přesto nepodařilo dopadnout, a tak se odcizené sošky v hodnotě 7000 Kč nikdy nenašly.

  1. července 2013 byla konečně téměř po dvou staletích naše kaplička vysvěcena farářem O. Romanem Strossou, který jí požehnal. Při té příležitosti vysvětil zvoničku sv. Markéty a odsloužil část mše s prosbou o prospěch obce.

            Po vysvěcení mohly konečně probíhat v kapličce mše. Poprvé od vysvěcení se tak stalo v roce 2014, opět na poutní veselí.

            Roku 2015 byla do zvoničky sv. Markéty zhotovena mříž a také automatické zvonění, které zvoní vždy v 7:00 a 19:00. V čase adventním byl do kapličky instalován betlém z keramické hlíny.

Zajímavost naší kapličky

            Naše cejlecká kaplička má jednu zvláštnost. Oltář má směrem na západ a tím pádem vchod směrem a východ. Tato zvláštnost není ničím neobvyklým. Pan farář Strossa v tom nevidí nic neobvyklého. Prý bylo běžnou praxí, že se stavby kapliček nebo kostelů podřizovaly spoustě faktorům. Jedním z nich mohla být již vyjetá cesta, která se jen kvůli kostelu nebude přece měnit, a tak se kostel musel podřídit cestě, tak je tomu například zrovna v Batelově.

            Podle toho, co se traduje po Cejli, si zřejmě zdejší bohatí statkáři postavili kapličku na svůj vlastní náklad, a tak si ji postavili podle toho, jak se jim to zamlouvalo. Z čistě praktického hlediska se jim nechtělo pokaždé kapličku obcházet, a tak si vchod postavili směrem k sobě.

 

PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ:

Antonín Seknička st., Antonín Seknička ml., Ludmila Sekničková, Mgr. Anna Krausová, farář O. Roman Strossa, všichni zaměstnanci Státního okresního archivu Jihlava, Václav Urban, Vít Jilich, Ing. Terezie Vohralíková

Zdroje:

„Protokoly pro usnesení Obecního Zastupitelstva v Cejli“

Státní okresní archiv Jihlava

farní kniha Dolní Cerekve „Liber Memorabilium ab anno 1709“

„Vlastivědný sborník pelhřimovska“

„Pamětní kniha obce Cejle“

TOPlist