Lavička - Štuzajské zastavení
LAVIČKA - ŠTUZAJVSKÉ ZASTAVENÍ
„Zastav se. Posaď se. Nadechni se. Rozhlédni se.“
Toto je slogan „Batelaviček“ – laviček, které vznikají na místech s nejkrásnějšími výhledy v okolí.
Naše obec se zapojila do projektu „Batelavičky“, jehož cílem je vytvořit propojený okruh výletních míst s lavičkami na krásných vyhlídkách. Nově budovaný okruh Batelov – Rohozná – Čeřínek – Cejle – Rantířov – Jihlava vás provede malebnou krajinou, zve k výletům, procházkám i sportovním aktivitám. https://batelavicky.cz/
Pan Miroslav Tausche se svými kolegy pro naši obec vyrobil alpskou lavičku, která je umístěna na turistické trase Cejle – Čeřínek, po červené.
Je to místo, na kterém se každý kolemjdoucí rád zastaví, aby si na chvíli odpočinul a rozhlédl se po krajině, která se tu otevírá do všech stran. Pohled na louky poseté divokými květy potěší každé srdce. Když se zahledíte do dálky můžete vidět i nejvyšší vrchol Žďárských vrchů – Devět skal.
Lokalita Štuzajf – místo s příběhem. Zní to trochu zvláštně a záhadně. Tak jsme se snažili dohledat odkud se tento název vzal.
Podle historických map a jazykových souvislostí má tento název kořeny v německém hornickém názvosloví. V dobách, kdy zdejší krajina patřila do oblastí s těžbou kovů, se do místních názvů dostávaly německé výrazy – a ty se časem počešťovaly či komolily.
Pokud tedy spojíme oba významy, mohlo by jít o „místo se štolou a rýžovištěm“, tedy oblast, kde se kdysi těžilo nebo rýžovalo stříbro. Tyto názvy se do českého prostředí dostaly především v 18.–19. století a v lidové mluvě se pak měnily až do podoby, kterou známe dnes – Štuzajf.
Jednou z možností je, že „Štuzajf“ pochází ze spojení Stollen-Seifen nebo Stützseifen:
Stollen znamená štola – důlní chodba.
Seifen označuje rýžoviště, tedy místo, kde se z náplavů potoka vymývalo zlato či stříbro. A k tomu bylo nutné mít dostatek vody.
Voda jako klíč k těžbě
Rýžování kovů nebylo možné bez dostatku vody. Právě proto bývala na podobných místech vybudována malá hrázka nebo nádrž, ve které se voda zadržovala. Po otevření stavidla proud vody splavil naplavený štěrk a písek přes žlaby nebo síta, kde se těžší kov usazoval a lehčí materiál odtékal pryč. Je možné, že i v Štuzajfu kdysi taková malá vodní stavba stála.
V praxi to fungovalo takto:
Voda se zadržela – hrázkami, přehrádkami nebo malými rybníčky se vytvořil dostatečný proud a objem vody.
Materiál se splavil – z okolních svahů nebo potoka se přivedl naplavený štěrk a písek, který mohl obsahovat drobná zrna kovu.
Oddělení kovu – voda se pouštěla řízeně přes žlaby, síta či pánve, kde se těžší kov (stříbro, zlato) usazoval a lehčí písek odtékal.
Tak jako se v dávných dobách při těžbě na tomto místě zastavila voda, tak se teď můžete zastavit i vy – a pokochat se krásným výhledem, který se vám odtud otevře.
Tato lavička je tu pro všechny – pro tuláky, kteří hledají tichý rozhovor s přírodou, pro zamilované, kteří si chtějí pošeptat své sny, pro rodiny s dětmi, které si tu vychutnají svačinu a společně se podělí o výhled i radost, i pro kamarády, kteří si v klidu a pohodlí při ptačím koncertu připijí na krásu a zdraví.
Lavička slouží nám všem. Prosíme proto – co si sem přinesete, to si také odneste. Ať tu zůstane čisto a krásně i pro další návštěvníky.