SOCHA SV. MARKÉTY

Socha svaté Markéty v naší obci byla vyřezána z lipového dřeva, jehož původ je také z Cejle, a to z prostor u základní a mateřské školy. Autory uměleckého díla  jsou manželé Jana a Jaroslav Bořecký z Kostelce.  Jaroslav Markétu vyřezal a Jana ji ztvárnila tvář a dodala malířské detaily.

Svatá Markéta byla slavnostně odhalena a přijata do obce dne 13. července 2017.	Požehnání jí dal pan farář P. Roman Strossa.

Svatá Markéta

Svatá Markéta Antiochijská byla mučednice žijící na počátku 3. století v Antiochii (území dnešní Sýrie). Její ostatky byly v roce 908 převezeny k Bolzanskému jezeru k sv. Petru a odtud v roce 1145 do katedrály v Montefiascone. V roce 1213 část z nich získaly Benátky. Pro nás je významná tím, že ve 13. století věnoval její ramenní kost Břevnovskému kláštěru král Přemysl Otakar II. (podle jiných pramenů král Béla II.). Je uváděna dvěmi jmény. Důvod je ten, že původní jméno Marina se v řeckém textu uvádí jako Markéta. Její svátek připadá na 13. července a bylo velmi časté i v panovnických rodinách, např.:  Markéta II. – dánská královna (*1940)                                                   Markéta Anglická – skotská královna (1240 – 1275)                             Markéta Babenberská – německá a česká královna, rakouská a štýrská   princezna (1204/1205 – 1266)                                                                                                                     Markéta Lucenburská – uherská královna, dcera Karla IV. (1335 – 1349)

Jméno Markéta je známé v celém světě. Příklady jmen v jiných jazycích. 

  Řečtina - Margarita, Margaritis                                                                                                                        Polština – Małgorzata, Margita                                                                                                              Nizozemština – Margarete, Margareta, Margaretha                                                                                        Latina – Margherita                                                                                                                                      Angličtina – Margaret, Margery, Marjorie, Meggie, Margo(t), Maggie, Margaretta                                Katalánština – Margalida                                                                                                                          Španělština – Margarita

 Pranostiky o svaté Markétě:

Svatá Markyta hodila srp do žita. Svatá Markyta vodí žence do žita. Svatá Markyta velí: "Lidé, okopávejte zelí!" Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta. Déšť o Markytě trvá čtrnáct dní a zvěstuje špatný čas pro sklizení sena i obilí. Na Markétu-li prší, ořechy ze stromu srší.

Markéta je  uctívána jako patronka polních i jiných plodin a patří mezi světce s přívlastkem drakobijce. Díky intermezzu líčícího boj statečné dívky s drakem se stala také patronkou těhotných žen ve chvíli jejich největší životní zkoušky při porodu. Je patronkou sedláků, panen, kojných. Pomáha při těžkém porodu, neplodnosti, nemocech obličeje a při poraněních. Je pomocnicí v nouzi.

Patří mezi  14 svatých pomocníků. Tito svatí před smrtí prosili Boha, aby směli pomoci každému, kdo je o  to požádá. Ke 14 svatým pomocníkům bývala často přiřazována i Panna Maria jako patnáctá pomocnice.

Je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales (čtyři panny hlavní, vynikající), kam kromě ní patří ještě svatá Barbora, svatá Dorota a svatá Kateřina Alexandrijská. Často bývají zobrazovány společně. Bývá zobrazena se zabitým drakem, což má symbolizovat vítězství dobra nad zlem. Tomu, kdo prý postaví na její počest kostel nebo bude zapalovat svíce, budou všechna přání splněna.

Legenda o svaté Markétě

Byla dcerou pohanského kněze Edesia, který její výchovu po smrti matky svěřil chůvě, která byla tajnou křesťankou. Ta Markétě postupně odhalovala pravdy víry slovy i příkladem. Asi v 15 letech přijala Markéta svátost křtu. Legendy se rozcházejí v tom, zda žila s chůvou na venkově a proto také pásla ovce nebo jí otec nařídil být pasačkou z trestu, když se dozvěděl o jejím křtu. Ale to není důležité. Podstatná je její věrnost víře, síla čerpaná ze svátosti a ochota k mučednické smrti pro Krista.

Na projížďce pastvinami Markétčina krása zaujala panovníka Pisidie Olibria. Při rozhovoru s ní obdivoval její skromné a laskavé vyjadřování a z jeho rozhodnutí musela se Markéta další den dostavit do jeho sídla. Cestou se posilovala modlitbou o vytrvalost v křesťanských ctnostech. Nebyla ochotna za nic na světě vyměnit víru a čistotu. K nabídce stát se manželkou panovníka uvedla, že si za chotě svého srdce zvolila Krista, který jí nabízí šťastný život ve věčném království v nebi. Olibrius na ta slova změnil tón řeči. Jeho výhružky byly bez účinku. Nařídil proto kruté zbičování a další mučení statečné dívky. Ti, kdo přihlíželi rozdrásávání jejího těla ji přemlouvali, aby se poddala přání vladaře, ona však odpověděla: "Kdybyste Krista znali, tak místo svádění z cesty jeho pravdy, se pro jeho jméno vystavíte mučednictví." Za taková slova ji znovu natáhli na skřipec.

Mezi dalším dnem mučení se prý její rány zázrakem zhojily a když se to její soudce snažil přičíst božstvu a přimět ji k vděčnosti, Markéta zdůraznila, že něco takového nedokážou mrtvé modly ani lidé. Ale jen Boží Syn, který uzdravuje duši z hříchů a podobně může i zraněné tělo. Legenda popisuje další mučení ohněm při natažení na skřipci a pak pokus o utopení, když ji svázanou hodili do vody, ze které pak vyšla volná, aby je napomínala.

Atributy Markéty se týkají pověsti zařazené mezi mučení a lze ji snad považovat za symbolické poučení. V jejím vězení jí byl ukázán jako nepřítel, nad nímž má zvítězit, ohyzdný drak. Připravoval se ji pohltit, ale ona nad ním zvítězila znamením kříže.

Olibrius, aby udělal konec neporazitelné mučednici, nařídil její stětí na náměstí. Podle nespolehlivých údajů v roce 305 nebo 282, proto století neznámé. Tím její muka skončila, ale legenda žije dodnes.